Já jsem se se zlatým pokladem světové dobrodružné literatury seznamoval na stromě. To je snad nejhezčí a nejvhodnější způsob. Byl to kaštan a měl asi v polovině koruny z prkýnek sroubené sedátko. Nikdo mne tam nerušil a na jaře jsem mohl číst dlouho do noci, protože mi kaštan svítil na stránky bílými lucernami. Taky tam byly dálky, protože mezi listy bylo vidět přes pole…
Bez dálek to nejde. A bylo by moc hezké, kdyby lidé místo jiných věcí, které tak často dělají, seděli pěkně na stromech a říkali si v knížkách pro mládež. Jednou se snad lidstvo k tomu dopracuje a potom zavládne na zemi opravdový pokoj. Do té doby to s námi bude všelijaké.

(Třináctý černý kůň)