Lukavická básnička
Výběr z básní našich básníků k recitaci. Lukavickou básničku v letošním školním roce plánujeme na čtvrtek 24. října.
J. Crkal
Jen mít oči k vidění
Jan Čarek
Jen mít oči k vidění,
uvidět, co každý z lidí
nevidí a neuvidí,
vidět, jak si slunce češe
zlatovlasý vlas,
vidět, že má sedmikráska
vskutku sedm krás
a že voda – ať už plyne,
ať si hoví v kalužině –
tak se leskne ve své kráse,
že až ohni podobá se.
D. Čičmancová
Kde je voda doma
Michal Černík
Když se voda narodí,
tak je maličká
jako slza,
jak deštivá kapička.
A komu že se voda narodí?
Nebi, nebo hlíně?
A kde je voda doma?
V mracích, v řece, nebo v kalužině?
Každá voda má své kapky,
tu velikánskou rodinu.
Každá voda má své dno
a nahoře zas hladinu.
Když se do ní podíváš,
ukáže ti vlastní tvář.
Myješ se a z hrsti
utíká ti mezi prsty.
Kde se nejlíp daří vodě?
Na svobodě.
Kbelík, vana, láhev, sklenice,
to je pro ni věznice.
Co je led a sníh a jinovatka?
Voda přemožená mrazem.
Co jsou mraky?
Voda, která spadne na zem.
Za kapičkou kapka chvátá,
až je plno bláta.
Zaťukaly jemně.
Otvírá jim země.
N. Čičmancová
Bleší cirkus
Celá vesnice se těší –
zavítá k nám cirkus bleší!
V pátek přišel na náves
tulák a s ním starý pes.
Tak jsem u vás! tulák volá.
Já, pes Rek a bleší škola!
Kdo má deset korun v hrsti,
smí hladit psa proti srsti!
Přihlásil se truhlář Pech,
pohladil psa po zádech
a psí blechy na to tata
změnily ho v akrobata.
Skákal jak stín čertích rohů,
dal si za krk pravou nohu…
Vidíte to! tulák křičí,
jak s ním blechy krásně cvičí!
Tak vypadá cirkus bleší.
Kdo ho nezná, ať se těší!
A. Dědková
Prázdniny
Já se těším na prázdniny,
na babičku, na dědu.
Hned jak věci zabalím si,
tak za nimi pojedu.
Počkají na mě na nádraží,
pomohou mi s kufříkem,
s dědou se vždy přivítáme
indiánským pokřikem.
Proběhnu se po zahradě
a pozdravím Bročka,
podívám se na králíky,
zjistím, kde je kočka.
Když jsme takhle pozdravení,
běžím rychle k rybníku,
zaplavu si aspoň chvíli,
nechci vyjít ze cviku.
Potkám se i s kamarády,
všechno právě začíná,
o prázdninách to se musí
užít každá hodina.
M. Lédl
O posvícení
Jiří Žáček
„Řekni, Kubo, řekni Káče,
ať zadělá na koláče!“
Kuba výskl: „Moje řeč –
tak už, Káčo, honem peč!“
Káča peče, Anka peče,
neživíme povaleče.
Dřeli jsme se na poli,
máme plné stodoly.
„Řekni, Lojzku, řekni Ance,
ať zadělá na lívance!“
Lojzek výskl: „Ale hned –
ať jsou, Anko, jako med!“
Když je u nás posvícení,
ať se víno v džbánku pění.
Noste na stůl, děvčata,
máte ruce ze zlata!
V. Palatáš
Stanování
Jiří Žáček
Pomoz mi, bráško, stavět stan,
zálesák má mít vlastní střechu.
Les cvrliká a ze všech stran
je cítit vůně hřibů v mechu.
Musíme najít studánku,
ať máme čerstvou vodu k pití.
Ohníček hasne ve vánku –
škrtej a škrtej, však on chytí!
Až noční stíny vyplavou,
neboj se ježků ani sýčka.
Spočítej hvězdy nad hlavou,
poslouchej, co ti šeptá říčka.
Skoč do snů jako do vody,
zapomeň na to, že zem tlačí.
Cítíš, jak voní jahody?
Ráno tě vzbudí koncert ptačí.
J. Slavíček
Pecivál
Máma chce, abych byl krejčí,
táta chce, abych byl švec,
já bych chtěl být peciválem,
nemáme však doma pec.
Ležel bych, pec by mě hřála
přes zimu až do března
a potom by si mě vzala
nejkrásnější princezna.
Král by mi dal trůn a žezlo
a korunu na hlavu,
sloužící by pečovali
o můj klid a o stravu.
Být králem či peciválem
liší se jen trochu.
Jenom bych si nikdy nepřál
být králem v zemi lenochů.
D. Štefek
Páni kluci
Jiří Žáček
Páni kluci jsou tu k tomu,
aby svět byl veselý.
Vystartují ráno z domu
jako když je vystřelí.
Nevydrží chvíli v klidu,
píšou na zeď, kdo co je,
prozkoumají Antarktidu,
promění se v kovboje.
Na potoce staví jezy,
loví lvy a vorvaně,
vymýšlejí vynálezy,
chytí hvězdu do dlaně.
Neleknou se blesku, hromu,
nevadí jim mráz a led.
Páni kluci jsou tu k tomu,
aby se svět točil vpřed.
V. Urválková
Květiny
Alois Mikulka
Čekanka u cesty čeká.
Leknín se zas sucha leká.
Pomněnka se připomíná.
Zimostrázu není zima.
Divizna se tuze diví,
že libeček se všem líbí.
Brambořík brambory nemá.
Sněženka je sněhu žena.
Slunečnice nechce svítit
a koniklec koně chytit.
Tulipán je cizí pán.
Kaktus starý veterán.
Svlačec se pořád svléká.
Mlíčí není vůbec z mléka.
Zvonek nechce zazvonit
a petrklíč nemá byt.
Pivoňka? Ta pivo hledá.
Hřebíček se zatlouct nedá.
Hadinec – to není had.
Macešku neslyšet lhát.
Jitrocel je ranní pusa,
co jí dala huse husa.
Květiny jsou pěkná cháska.
Nejhezčí je – sedmikráska.
